Historie školy

Historie školy v Horních Heřmanicích do roku 1918

O tom, kdy byla hornoheřmanská škola založena nejsou přesné zprávy. Nejstarší zmínky o škole jsou z poloviny 17. století. Z této doby se zachoval zajímavý dokument, tzv. „Soupis poddaných podle víry“ z roku 1651. Podle tohoto dokumentu byl ve škole rektorem (učitelem) Pavel Zelinka z Jablonného nad Orlicí. Učil zde plných 55 let i se svou ženou Barbarou. Zemřel roku 1700 ve věku 85 let. Účetní kniha tehdejšího kostelníka potvrzuje působení Pavla Zelinky až od roku 1656. Jeho nástupcem se počínaje rokem 1706 stal František Dařílek z Horních Heřmanic, který zde vyučoval 50 let. Nepodařilo se zjistit, kdo vyučoval po dobu šesti let před Františkem Dařílkem. Jeho další nástupce také není znám. Až roku 1769 zde učil Liborius Thoma. Dalšími učiteli byli Augustin Beran a Norbert Pauk z Jablonného nad Orlicí. Od roku 1808 do roku 1810 byl hornoheřmanským učitelem František Havlena. Po něm přišel Josef Stránský z České Třebové. Od roku 1849 do roku 1873 působil na zdejší škole Václav Bašek z Pastvin. Roku 1879 se začaly vyučovat ženské ruční práce, začala je vyučovat první žena učitelského sboru – učitelka Františka Lorková z Ústí nad Orlicí.

Do roku 1821 stála školní budova v místě bývalé „staré“ školy v sousedství fary. Měla jednu malou učebnu a malý byt pro učitele s kuchyňkou. V přízemí byl sklep a chlév. Vcházelo se po osmnácti příkrých schodech ze silnice na východní straně školy. Osudného dne, 21. července 1821, se nad třídou zřítil strop. Nebylo možné zde dále vyučovat, a proto se muselo najít náhradní řešení. V srpnu byla pronajata jedna místnost domu čp. 39 v Dolních Heřmanicích a v ní se vyučovalo do 1. června 1823. S ohledem na stav školní budovy povolil kníže Lichtenštejn přestavbu a opravu školy. Na vše dohlíželi vrchní Lanškrounského panství Ignác Müller, vikář František Čermák, farář Martin Roller a rychtář František Beran. Jak přestavba vypadala? Na západní straně byly přistavěny schody, dřevník a nad ním se postavila prostorná učebna. Bývalá učebna sloužila jako další pokoj bytu pro učitele. Nyní již škola nebyla ze dřeva, ale z „tvrdého materiálu“, tedy z kamene a cihel. Budova byla od počátku nepříliš vhodně postavena svou severní stranou do příkrého svahu pod kostelem, což znamenalo potíže s vlhkostí. Střecha byla pokryta šindelem, který se roku 1843 vyměnil za břidlici.

Do roku 1868 byla škola jednotřídní. Docházelo však mnoho dětí a vyučování se muselo dělit. Polovina žáků do školy chodila dopoledne a polovina odpoledne. Teprve roku 1868 přenechal učitel Václav Bašek svůj pokoj žákům, aby se zde mohli učit. Škola se stala dvoutřídní a byly k ní přiřazeny také Dolní Heřmanice a Rýdrovice. Řídící učitel již nestačil sám na vyučování a přišel mu pomoci nový učitel Martin Duspiva. Na jeho platu, který byl 126 zlatých, se podílely Horní i Dolní Heřmanice. Od roku 1873 na škole vyučoval řídící učitel Antonín Beran z Výprachtic, který však žádal byt. Druhá třída musela být tedy změněna zpět na pokoj a hledaly se opět nové možnosti, kde vyučovat. Pro druhou třídu se našla místnost v domě čp. 107, kde byl i malý byt pro učitele. Vyučovalo se tu až do roku 1880.

Počet žáků se zvyšoval a bylo nutné najít místnost pro třetí třídu. Roku 1875 byla pronajata místnost v domě čp. 132 za 15 zlatých ročně. Pronájem za druhou třídu činil 25 zlatých.

Tato situace se stala neúnosnou. Obec se rozhodla přistavět jedno patro školy. Vypracovaly se plány na nástavbu i novostavbu, ale náklady na novostavbu, které činily 18 000 zlatých, převyšovaly možnosti obce. Z finančních důvodů bylo rozhodnuto začít 13. července 1879 s nástavbou. Byl také přistavěn byt pro řídícího učitele. Přístavba byla dokončena 1. prosince téhož roku. Stavba byla zčásti financována z prodeje obecních stromů, které se pokácely a vydražily a za výnos z dražby se nakoupil stavební materiál z Pruska.

O rok později, 20. října 1880, pan farář Vincenc Vacek přístavbu vysvětil. Škola byla slavnostně vyzdobena květinami a vlajkami a nad vchodem mohli přítomní číst nápis: „Pojď sem, synu, a uč se moudrým býti.“ Slavnostního zahájení se zúčastnil okresní hejtman, okresní školní inspektor a učitelé z okolí. Slavnostní průvod šel od kostela ke škole, kde všechny přítomné přivítala zahajovací řečí žákyně první třídy Emilie Švestková. Vše bylo zakončeno slavnostní pobožností.

Do nové přístavby se přestěhovaly obě třídy a 1. listopadu 1880 se začalo vyučovat. Roku 1882 nastoupil na hornoheřmanskou školu učitel Antonín Pražák. V roce 1884 povolila školní rada čtvrtou třídu, ale opět byl nedostatek učitelů a místností, a proto se muselo znovu hledat místo pro výuku. O rok později se začalo vyučovat ve čtvrté třídě v domě čp. 5. Děti vyučoval administrátor Josef Tvrdý, ale jen krátce. Přesto si ho žáci velmi oblíbili a velmi neradi se s ním loučili. Vyučování v této třídě muselo být polodenní až do 20. května, kdy na školu přišel nový učitel Ferdinand Kubíček
z Horních Heřmanic. Byl však brzy přeložen a jeho práce se ujal nový administrátor Josef Neškudla. Zanedlouho ho vystřídal pan Kovář z Ústí nad Orlicí.

Dne 6. června 1887 navštívil školu školní inspektor Jůzla, který byl velmi spokojen s vyučováním i s učiteli.

Roku 1888 byl dosazen na zdejší školu podučitel Ferdinand Boháč ze Žinkov. Jeho plat byl 400 zlatých ročně, tedy o 274 zlatých více než před dvaceti lety dostával podučitel Duspiva.

Tentýž rok 1888 nařídil Okresní školní výbor postavit nový klenutý strop na železných traverzách, protože starý byl již zchátralý. Místní školní rada však s opravou otálela a neměla se k práci. Okresní školní výbor hrozil zavřením školy, pokud se s opravou nezačne, protože plánované práce se stále odkládaly. Až 11. června 1892 se ve škole začalo s opravou stropů, přístavbou pro čtvrtou třídu a stavbou záchodů. Stavbu vedl stavitel pan Seifert z Lanškrouna za 2 796 zlatých a 11 krejcarů. Stavba trvala necelé tři měsíce. Tento rok byly děti poprvé očkovány proti neštovicím.

Roku 1893 navštěvovalo školu 353 žáků a okresní školní výbor nařídil zřídit pátou třídu, která od školního roku 1900/1901 byla ustanovena definitivně. Musela se znovu hledat vyhovující místnost, ale to se příliš nedařilo, proto se vyučování páté třídy střídalo s vyučováním třídy první.

Za Antonína Berana, který řídil školu 22 let a odešel do školy v Dolní Dobrouči, byl jmenován řídícím učitelem dosavadní učitel Čeněk Pozdník, po něm Jan Pražák. Žáci páté třídy našli učebnu v domě čp. 17. Tyto události spadaly do roku 1896. O tři roky později, 29. července, byla uspořádána neobvyklá slavnost: „Pochválení rodičů, kteří pilně do školy své dítky posílali.“ Zúčastnilo se jí 53 rodičů.

Dne 11. ledna 1906 odešlo do nově postavené školy v Dolních Heřmanicích 82 žáků i s učitelem Josefem Šiškou. V hornoheřmanské škole zůstalo 209 dětí z Horních Heřmanic, Rýdrovic a Chudoby. Později, roku 1908, byla zřízena česká škola obecná v Rýdrovicích, jako expositura školy v Horních Heřmanicích, která se roku 1919 osamostatnila. Návštěvnost byla dobrá až na zimní měsíce, kdy mnoho cest zavál sníh a staly se neschůdné. V hornoheřmanské škole zůstaly jen tři třídy. Již dříve, v roce 1878, byla v Rýdrovicích založena jednotřídní německá škola. Pro malý počet žáků se od roku 1923 stala zimní expositurou podřízenou správě německé školy ve Valteřicích.

Školní rada zavedla „úlevy“ pro děti, které musely doma pomáhat při sezónních pracích. Bylo to 20 dní na jaře, 10 dní v senoseči a 20 dní na kopání brambor.

Roku 1904 se stal novým řídícím učitelem Ferdinand Boháč. Zůstal ve funkci až do 30. června 1923. V roce 1906 se začalo na podnět tehdejšího školního inspektora Josefa Peška s vyučováním Hospodářského kurzu pokračovacího pro žáky, kteří již základní školu ukončili. Kurz jim měl přinést nové odborné poznatky v oblasti hospodaření a zemědělství. Vyučoval se český jazyk, počty, měřičství a polní hospodářství. Tato myšlenka však neměla v obci příliš velkou odezvu. Do prvního ročníku se přihlásilo 27 žáků, roku 1907 18 žáků, 1910 jen 9 uchazečů a v roce 1911 pouze 5 zájemců. Činnost kurzu byla pro nezájem ukončena. Podobný kurz probíhal také v třicátých letech. Jmenoval se Smíšený pokračovací kurs pro mládež škole odrostlou při Obecné smíšené škole v Horních Heřmanicích. Zde se vyučovaly tyto předměty: občanská nauka, zdravověda, národohospodářství, umění a polní hospodářství. Správcem kurzu byl František Pospíšil.

Pěknou činností bylo vysazování stromků při „stromkových slavnostech“. V roce 1906 bylo na stráni u školy zasazeno osm lip a o dva roky později čtyři jasany u hasičské zbrojnice. Těchto slavností se žáci aktivně účastnili.

Zahajování školního roku provázel v minulosti velmi pestrý program. Děti se sešly nejprve v kostele na mši a pak odcházely do školy. Zde se rozešly do tříd a učitelé k nim pronesli několik úvodních vstřícných slov. V červnu probíhal konec roku podobným způsobem. Od roku 1945 byl začátek školního roku zahajován poslechem projevu ministra školství. Projevy zavedl první poválečný ministr školství Zdeněk Nejedlý.

Vybavení školních tříd nebylo z počátku moc bohaté. Ve školním roce 1886/1887 měla škola sbírku mincí, několik geometrických těles, krokvici, což byl dřevěný nebo kovový pravoúhlý trojúhelník s olovnicí zavěšenou v jednom z vrcholů, používaný ke stanovení vodorovné polohy, dále zeměpisné a dějepisné obrázky, diagramy a několik dalších pomůcek. Při jejich pořizování pomáhal školský úřad a každý, kdo chtěl škole pomoci. Dobrodinci se snažili pomoci zejména chudým dětem, které od nich dostávaly nejen učební pomůcky, ale mnohdy i ošacení.

Vyučování se zpestřovalo vycházkami do okolí Heřmanic, kde si děti názorně ověřovaly své znalosti z přírodopisu a z vlastivědy ve volné přírodě. Venku se také zpívaly národní písně a hrály se nejrůznější hry „pro osvěžení těla“. Vycházky však nekončily jen v nejbližším okolí. Například v roce 1909 navštívila třetí třída Šilperk (Štíty), kde se zúčastnila produkce velkého skříňového gramofonu, což mělo u dětí jistě velký ohlas. Svou oblibu měly i celodenní výlety do různých koutů celé republiky.

Děti se účastnily nejrůznějších akcí, z nichž některé samy pořádaly. K jejich činnosti patřila i divadelní představení. Ve školním roce 1887/1888 hrály divadelní hru „Slepá babička“ a o rok později představení „Svatý Mikuláš“. Velkou odezvu měla v roce 1897/1898 vánoční zpěvohra „Budečské jesličky“. Produkci zhlédly i děti z okolních škol. Při návštěvě výprachtické školy, 21. května 1910, vyslechli žáci koncert houslového virtuosa Rudolfa Václavů z New Yorku.
Do Horních Heřmanic přijelo téhož roku loutkové divadlo s Kašpárkem a pidimužíky. Do školy zavítal dokonce i zvěřinec pana Vávry. Děti tak mohly poprvé vidět živou želvu, mladého krokodýla a krajtu.

První světová válka se stala „černou dobou“ pro hornoheřmanskou školu. Nebylo dost učitelů, kteří měli kvalifikaci, ve třídách se vyučovalo střídavě. Třídy a školní budova se moc neudržovaly, což se podepsalo na celkovém vzhledu školy.

Historie školy v Horních Heřmanicích v letech 1918 – 1938

Nový školní rok 1918/1919 nezačal nejlépe. Děti onemocněly „španělskou chřipkou“ a škola se musela na delší dobu uzavřít.

Od začátku listopadu 1919 „se odškolily“ Rýdrovice a zdejší škola se stala menšinovou. Byl zvolen nový předseda školní rady Čeněk Šebrle. Roku 1924 ho vystřídal Tomáš Veigl a jeho dalším nástupcem byl rolník František Kulhánek. Školní rada se snažila finančně pomoci chudým dětem. V letech 1921 a 1922 se jí pro ně podařilo shromáždit 477,- Kč. Konala se besídka rodičů a učitelů, kde žáci vystavovali své ruční práce.

Roku 1923 byl zavražděn ministr financí Dr. Antonín Rašín. Na jeho památku se 7. března ve škole uskutečnila smuteční slavnost. Téhož roku nastoupil na místo řídícího učitele ruský legionář Jindřich Wolf z Ústí nad Orlicí, který zde působil do roku 1927. Spolu s ním nastoupil nový učitel Josef Beran. Ten plný nadšení a ideálů se s radostí pustil do své práce. Začal s dětmi zpívat a nacvičovat divadla se zpěvy. Aktivně se také zúčastňoval veřejného života obce. Jeho úspěšní žáci studovali na dalších školách, někteří pronikli i do povědomí široké veřejnosti. V této době byla postavena měšťanská škola ve Štítech, kam odešla část dětí ze šestého až osmého postupného ročníku hornoheřmanské školy.

Škola měla zájem na dobrém vybavení. Uvolnila 900,- Kč na zakoupení nového šicího stroje pro ženské ruční práce. Ale ani chlapci o nic nepřišli. O rok později věnoval místní Spořitelní a záložní spolek 851,- Kč a 39 h na nákup nástrojů pro chlapecké ruční práce. Prvňáci dostávali od Spořitelního a záložního spolku vkladní knížku s vkladem 5,- Kč. Obec přispívala na školní výlety pro starší děti. Téměř každé prázdniny se natírala okna a bílily se třídy. Žáci byli pojištěni proti úrazu u pojišťovny Čechoslávie Brno.

Roku 1927 se stala novou řídící učitelkou paní Eliška Pospíšilová, kterou o rok později nahradil její manžel František Pospíšil. Byl to prý učitel přísný a panovačné povahy.

V roce jeho jmenování byla Chudoba „přiškolena“ k Horním Heřmanicím, což se nelíbilo občanům Dolních Heřmanic a odmítali platit hornoheřmanské škole školní přirážky. Okresní školní výbor proto poslal na Chudobu komisi, které předsedal okresní hejtman Žaloudek, dále ji tvořil inspektor Topinka, starostové školních rad Dolních a Horních Heřmanic. Komise uznala, že žáci to mají blíže do Horních Heřmanic a sjednala paušál pro Chudobu 300,- Kč ročně. Dolnoheřmanští však postavili novou cestu na Chudobu. Zkrátila se tak vzdálenost z Chudoby do Dolních Heřmanic a to bylo rozhodující pro docházku dětí.

Roku 1932 byly na místo starých záchodů přistavěny na východní straně školní budovy nové. Na této rekonstrukci se podílely firmy Schnitz a Wolkmann z Červené Vody. Rozpočet činil 23 000,- Kč.

O rok později byl zvolen nový školní rada, rolník Josef Šula. Během prázdnin se upravila celá zahrádka a postavil se nový plot. Na zahradě pracovali žáci v hodinách ručních prací. Následující rok se nově omítla celá budova a natřely se dveře a okna. Na této obnově v hodnotě 14 500,- Kč se podílel stavitel Vladimír Blažek z Jedlí na Moravě.

Roku 1935 zaplatili rodiče očkování dětí proti záškrtu. Bylo očkováno čtyřicet tři dětí za 20,- Kč pro jednoho žáka. Okresní lékař Dr. Pick na přání řídícího učitele nařídil, aby byly očkovány i děti, jejichž rodiče jsou chudí a nezaměstnaní.

Ve školním roce 1934/1935 byla trojtřídní škola změněna pro nedostatek žáků na dvojtřídní. Nařídila to Zemská školní rada v Praze. Osmdesát dětí bylo však na dvojtřídní školu moc, a proto sem byl přidělen praktikant.

Snahou školy byla koupě pozemku za školou, který by sloužil jako cvičiště pro děti. Prozatím se využívalo neupraveného cvičiště místního tělovýchovného spolku Sokol.

Škola měla několik dobrodinců, kteří se jí snažili finančně pomáhat. Okresní školní výbor v Lanškrouně přispíval na školní pomůcky a knihovnu částkou 250,- Kč ročně. Místní školní rada financovala učitelskou i žákovskou knihovnu a kabinety. Její snahou bylo také podporovat chudé děti. Jen na vánoční besídku věnovala 500,- Kč. Spořitelní a záložní spolek pro Heřmanice a okolí přispíval na školní výlety pro chudší žáky a prvňáčkům věnoval již zmíněné vkladní knížky. Podílel se také místní obecní úřad, Okresní péče o mládež v Lanškrouně a učitelský sbor zdejší školy.

Každoročně se ve škole oslavovalo několik významných svátků, především 28. říjen. Oslava byla doprovázena recitacemi básní a písněmi. Budova byla ozdobena státní vlajkou a žáci s učitelským sborem se účastnili slavnostního průvodu obcí. Slavil se také 7. březen – narozeniny pana prezidenta T. G. Masaryka. Tento den šel v podvečer slavnostní průvod od školy ke hranici na hřišti, kde při zapalování zněla státní hymna. Žáci s učiteli připravovali program oslav pro veřejnost na sále u Beranů. Dalším svátečním dnem byl 28. květen, den narozenin Edvarda Beneše, který byl zvolen roku 1935 prezidentem. Slavilo se i mnoho dalších svátků, které nabízely důvod k oslavám. Jak pokračoval vývoj naší země, měnily se i dny, kdy si žáci připomínali významné osobnosti a události.

Ve školním roce 1936/1937 byla první třída rozdělena na 1.A, kde bylo 23 žáků a 1.B, kde bylo dvacet pět žáků. Od 4. ledna do 23. března 1937 probíhala stravovací akce, kdy chudé děti dostávaly zdarma kakao. O rok později v rámci stravovacích dnů dostávaly kakao třikrát týdně všechny děti ve škole. Tentokrát byla akce prodloužena o jeden měsíc. Tyto stravovací dny se pořádaly proto, že škola neměla vlastní kuchyň. Pro devět vybraných dětí se koupily boty, na které přispěla Okresní péče o mládež v Lanškrouně.

Dne 14. září 1937 v brzkých ranních hodinách zemřel T. G. Masaryk. V den jeho pohřbu, 21. září, prošel obcí smuteční průvod. Došel k „Lípě svobody“, kde zazněla státní hymna. Přítomni byli i žáci a dalších 700 občanů. Řídící učitel František Pospíšil se zúčastnil státního pohřbu v Praze.

Historie školy v Horních Heřmanicích v letech 1939 – 1945

V období druhé světové války byla školní kronika psaná německy. Psali ji tehdejší němečtí ředitelé a mnohé kapitoly jsou věnovány pouze politickým událostem. Během válečných let 1938 až 1945 spadaly školy v Dolních Heřmanicích a v Rýdrovicích pod jednu v Horních Heřmanicích a zde byl také jeden ředitel.

Dne 1. října 1939 začalo obsazování Sudet německou brannou mocí v pěti zónách. Horní Heřmanice byly přiděleny k německé říši a německé oddíly je obsadily 9. října 1938. Němečtí důstojníci převzali všechny úřední knihy a předměty uvedené v inventáři školy, kromě učitelské a žákovské knihovny. Na zdejší škole zůstala do 15. listopadu 1938 pouze jedna učitelka Julie Knápková, která vyučovala obě třídy. Bývalý řídící učitel František Pospíšil a industriální učitelka Květoslava Nymšová odešli ze školy ještě před obsazením. Výuku domácích nauk zajišťovala učitelka Libuše Tarašková, rodačka z Horních Heřmanic.

Krajským školským úřadem v Lanškrouně byl dne 15. listopadu 1938 jmenován řídícím učitelem Erwin Domes. V letech 1921 – 1929 navštěvoval Státní reálné gymnázium v Lanškrouně. Roku 1933 začal studovat německou Pedagogickou akademii v Praze a v dubnu 1937 složil zkoušku učitelské způsobilosti z českého jazyka pro národní školy. Do 15. listopadu 1938 působil jako pomocný učitel v lanškrounském okrese.

Učitelkou domácích nauk byla ustanovena v listopadu 1938 Elfrieda Bartuschová. V letech 1933 – 1937 navštěvovala německý Státní učitelský ústav v Brně, kde složila zkoušku dospělosti. Od září 1938 působila jako výpomocná učitelka na Podkarpatské Rusi. V lednu 1939 však odešla z Heřmanic do Obecné školy v Orličkách.

Slavnostní zahájení školního vyučování v novém státním zřízení proběhlo 18. listopadu 1938 ve svátečně vyzdobené třídě. Erwin Domes hovořil o událostech podzimu 1938 a zdůvodnil obsazení českých škol. Vyučování v následujícím období pak probíhalo s důrazem na nové státní zřízení a vyučovalo se v duchu „Třetí říše“.

Vánoce téhož roku oslavily děti 22. prosince vánoční slavností a nadílkou. Přednášely se české básně a zpívaly německé písně.

V lednu 1939 odešla Julie Knápková na mateřskou dovolenou. V době její nepřítomnosti ji zastupovala výpomocná učitelka Lidmila Krausová.

Podle výnosu Krajského školního úřadu v Lanškrouně ze 17. ledna 1939 byly obrázky a články v učebnicích a čítankách, které neodpovídaly tehdejším ideám, odstraněny nebo přelepeny. Z obecní, učitelské, školní, sokolské a orelské knihovny se odstraňovaly knihy nevyhovující německému smýšlení. Němci tuto činnost nazývali „vyčištěním všech škodlivých a nežádoucích knih“.

Němečtí obyvatelé považovali 30. leden 1939 za den založení „Třetí říše“. Tento den se slavil i ve škole. Všichni žáci se shromáždili v jedné třídě, která byla slavnostně vyzdobena. Ředitel školy pronesl proslov, ve kterém zhodnotil význam dne a poté žáci vyslechli vybrané ukázky písní.

V podobném duchu se nesla i oslava padesátých narozenin Adolfa Hitlera 20. dubna 1939. Dalším velkým svátkem Němců byl 1. květen, který slavili jako den velkého a pravého kamarádství. Žáci byli poučeni o významu práce pro jednotlivce a pro celý stát. Celé vyučování se odehrávalo v rámci německé ideologie a učitelé dětem zdůrazňovali velký čin Adolfa Hitlera. Dne 21. května 1939 se slavil Den matek a celá oslava se odvíjela jako Den rodiny. Učitelé zdůraznili závazek dětí
k matce a její důležitost v rodině. Na stejné téma zazněly i písně a básně.

Řídící učitel Erwin Domes odešel 27. června 1939 do aktivní vojenské služby. Do konce školního roku jeho místo zastával zástupce řídícího učitele v Dolních Heřmanicích Josef Hornischer. Školní rok skončil 15. července 1939. Konec roku byl provázen oslavou a rozdáním vysvědčení.

Ve školním roce 1939/1940 spadalo vedení školy pod školu v Dolních Heřmanicích. Ke konci minulého školního roku byla zřízena jedna německá třída. Navštěvovalo ji osmnáct dětí, a to od 5. třídy výše. Poslední ročníky se měly dobře naučit němčinu a německá třída představovala přechod mezi čistě českou a čistě německou třídou. Navštěvovaly ji takřka výhradně děti z dělnických rodin.

Do života školy zasahovaly politické události. Děti musely sbírat kovy jako dar k vůdcovým narozeninám. Sbíraly se léčivé byliny, kosti, starý textil a vše se odevzdávalo do sběren.

Další záznamy v kronice jsou převážně zaměřeny na průběh politických a válečných událostí v Německu a v Čechách. Němečtí učitelé zapisovali jen počet žáků ve třídách, kdy byly prázdniny a od kdy do kdy probíhal školní rok. Vyučování bylo několikrát přerušeno pro nedostatek uhlí.

Květen 1945 se zapsal do paměti všech žáků i obyvatel vesnice nezapomenutelným písmem. Opět mohla svobodně zaznít československá hymna a všichni měli chuť do další práce a nového života.

Historie školy v Horních Heřmanicích v letech 1945 – 1989

Po válce odešli němečtí obyvatelé z pohraničí a otevřelo se mnoho nových českých škol, což znamenalo nedostatek učitelů. Do škol byli povoláni všichni učitelé, kteří nedosáhli šedesáti let. Žáci museli povinně chodit do měšťanské školy.

Také na zdejší škole nebyla situace jednoduchá. Od 22. března 1944 zde zůstal pouze učitel Jiří Mareš. Chyběla učitelka domácích nauk a učitel náboženství. Některé rodiny se z Heřmanic odstěhovaly do objektů po odsunutých Němcích, což mělo za následek úbytek žáků na zdejší škole. V Rýdrovicích nebyla škola pro nedostatek žáků znovu otevřena a děti musely docházet do hornoheřmanské školy, která zůstávala stále dvoutřídní.

Školní budova byla uvnitř zdemolována v době tábora Hitlerovy mládeže. Celá škola se musela opravit a vymalovat za 10 000,- Kč.

Změny nastaly i ve školní radě. Předsedou se stal František Skalický, místopředsedou Jaroslav Beran. Za učitelský sbor byl v radě Jiří Mareš. Do školy nastoupila nová učitelka domácích nauk Marie Urbanová. Učitelský sbor byl 11. února 1946 doplněn novou učitelkou Otýlií Polákovou, kterou o měsíc později vystřídala Emílie Kadlečková. Do té doby probíhalo vyučování polodenně, střídavě v první a druhé třídě.

Po sedmi letech se opět slavil 28. říjen. Tento den byl připomenut projevem o událostech roku 1918. Děti opět recitovaly básně, zazněla státní hymna. Znovu se připomínaly nedožité narozeniny T. G. Masaryka. Učitelé a žáci nezapomněli ani na J. A. Komenského a další osobnosti naší historie. Žáci se již tradičně každý rok účastnili sběru odpadových hmot a podíleli se na sběru léčivých bylin. Finanční výtěžek z těchto akcí věnovali na školní výlety na konci roku, na zvelebení školní zahrady a jako příspěvek chudým spolužákům.

Během hlavních prázdnin v roce 1946 byl do školy zaveden elektrický proud.

Každoročně se v červnu konal týden dětské radosti. Děti se podívaly na nejrůznější místa v okolí Heřmanic. Navštívily Lázek, Kralický Sněžník, údolí Moravské Sázavy, Drozdovskou pilu a jiná zajímavá místa v blízkém i vzdálenějším okolí. Zúčastňovaly se dětského dnu v Lanškrouně.

V září 1946 byla otevřena mateřská škola, která byla umístěna ve školní budově v prázdném učitelském bytě. Učila zde paní učitelka Zdenka Filipová. Chlapci ze školy v rámci ručních prací postavili dětem pískoviště a houpačku. Během příštího školního roku se upravila další školní třída. Jednoduchými stavebními úpravami vznikl byt pro správce školy, který byl obýván od 15. ledna 1948.

Od 1. listopadu 1946 vyučovala ve škole nová učitelka Miloslava Chaloupková. Změny nastaly i ve školní radě, kde se předsedou stal Jan Beneš, ve funkci místopředsedy byl Jiří Pavlas. Od října tohoto roku se začalo vyučovat římskokatolické náboženství, které vedl farář Josef Mareš z Vý-prachtic. Z akce 2 miliardy na státní záruky se kompletně opravila škola, byl zaveden vodovod. Náklad na stavbu, kterou provedla firma Pavlíček z Jablonného nad Orlicí, činil 117 000,- Kč.

Ve školním roce 1947/1948 došlo ke změně učitelského sboru. Jiří Mareš, řídící učitel, a Emilie Marešová-Kadlečková byli na vlastní žádost přeloženi. Novou ředitelkou byla jmenována Jaroslava Perglová a zatímní učitelkou Drahoslava Mráčková. Místo nemocné Marie Urbanové učila domácí nauku definitivní učitelka Libuše Tarašková.

Děti z obecné i mateřské školy každoročně připravovaly vánoční besídky pro rodiče. Recitovaly básně, objevovaly se i prvky z tělesné a dramatické výchovy. Výtěžek si rozdělovaly mezi sebou mateřská škola, která si za ně pořídila nové hračky, a obecná škola, kde byly peníze věnovány na školní výlety.

Během vánočních prázdnin roku 1948 byl do všech tříd zaveden rozhlas.

Ve shodě s novým školským zákonem bylo v září 1948 na škole založeno Sdružení rodičů a přátel školy. Vzniklo tak spojení mezi školou a rodiči. Rodiče se zde seznamovali s prací svých potomků. Do programu byly zařazeny i přednášky na téma „Vaše děti“, „Některé vady rodinné“ a „O společenském životě“. Podobná spolupráce probíhala již ve školním roce 1906/1907, kdy se na škole konaly první schůzky rodičů a učitelů.

V září 1948 se obecná škola stala národní školou, jak vyplynulo z nového školského zákona. Na zdejší školu nastoupil místo Drahoslavy Mráčkové-Švejcarové nový učitel Emil Voleský. Vyučoval druhou třídu (oddělení), ale pouze jeden měsíc, než nastoupil vojenskou službu. Jeho místo převzal Josef Marek, ale od 1. prosince odešel vyučovat do Výprachtic. Obě třídy musely být spojeny a až do 31. prosince 1949 vyučovala pouze Jaroslava Perglová. Ruční práce, hudební a tělesnou výchovu stále učila Libuše Tarašková. Od 1. ledna do 30. června 1950 převzal druhé oddělení nový učitel Ladislav Kyllar, který 4. dubna 1950 založil na škole pionýrský oddíl Pavlíka Morozova. Pionýrský oddíl pracoval i další roky pod nejrůznějším vedením a s kolísavou úspěšností. Návštěvnost dětí byla nízká.

Na začátku října 1948 vznikl ve škole dramatický zájmový kroužek. Žáci nacvičovali kulturní programy pro nejrůznější příležitosti. Nezapomněli ani na divadlo. Jejich první divadelní hrou byla „Pohádka o princezně Pampelišce“ od Jaroslava Kvapila, kterou zahráli 22. května 1949 na oslavu Svátku matek. Peníze, které získali na dobrovolném vstupném, vložili do společného výletu. Na Dětský den sehráli hru „Zvláštní poslání“ od S. Michalkova.

Od 1. září 1949 bylo zavedeno školní stravování. Děti dostávaly přesnídávky a obědy. Přesnídávka a polévka stály 2,- Kč, oběd byl v ceně 9 nebo 10 korun, to podle příjmu rodičů. Pití bylo za 50 haléřů. Děti této možnosti využívaly, hlavně během zimních měsíců. Průměrně se stravovalo dvacet jedna dětí.

Od 25. října 1950 do 7. ledna 1951 vyučoval ve druhém oddělení Emil Voleský, který se vrátil z vojenské služby. Po dobu necelých dvou měsíců od začátku školního roku ho zastupovala Zdenka Vaňásková z Lanškrouna, po ní pak Marie Fulínová. Emil Voleský zanedlouho odešel do Duchcova do hornického učňovského domova. Obě oddělení byla až do konce roku spojena a vyučovala stále J. Perglová. Ve školním roce 1951/1952 byl první postupný ročník spojen se třetím v I. třídu (oddělení) a druhý a čtvrtý postupný ročník ve II. třídu. V I. třídě vyučovala J. Perglová a II. třídu dostal nový učitel Jan Novák z Poličky, kterého po roce vystřídala Marta Špryncová. Po třech letech zde byli trvale dva učitelé. Pro nedostatek učitelů vyučoval v uplynulém období po určitou dobu všechny postupné ročníky jeden učitel. Tak se stalo, že ve školním roce 1948/1949 po dobu sedmi měsíců chodili do jedné třídy čtyřicet dva žáci, v roce 1949/1950 čtyřicet jeden žák po dobu čtyř měsíců a v roce 1950/1951 se učili v jedné třídě po dobu šesti měsíců čtyřicet čtyři žáci. Počet žáků zdaleka neodpovídal platným předpisům, podle kterých mělo být na jednotřídní škole nejvíce třicet žáků.

Na konci února 1952 byla zavřena mateřská škola a spolu s ní i kuchyň, takže se žáci neměli již kde stravovat. Mateřská škola byla znovu otevřena 1. dubna 1955 a její ředitelkou se stala Zdenka Kubelková.

Od roku 1952 ve škole vznikl pěstitelský zájmový kroužek pod vedením učitelky M. Špryncové. Do jeho náplně patřila i starost o školní zahradu. Kroužek se později přejmenoval na Mičurinův. Byl zaveden i kroužek čtení pro žáky, kteří měli problémy se čtením a jejich výsledky ve škole se tak mohly zlepšit.

Ve školním roce 1954/1955 byla opravena část střechy, vymalovány třídy a zakoupeno šestnáct nových lavic.

Od 1. září 1955 byla pátá třída přesunuta do osmileté střední školy, kde tvořila samostatnou třídu. Stalo se tak po dohodě s rodiči podle směrnic ministerstva školství. V I. třídě stále vyučovala J. Perglová. Ve II. třídě vystřídala M. Špryncovou Hana Houdková. Učila zde jeden rok a odešla do Dolních Heřmanic. Na její místo nastoupila od září 1957 Jaroslava Štěpánková. Hana Houdková se při své učitelské praxi věnovala i vedení dobrovolné organizace Sokol a v této činnosti pokračovala i v novém působišti.

Po třinácti letech odešla dosavadní ředitelka Jaroslava Vašková-Perglová. Na místo řídící učitelky byla jmenována dosavadní učitelka J. Štěpánková. Stalo se tak v září 1961. Druhou učitelkou se stala Miluše Cejnarová. Na její místo nastoupila následující rok Miluše Zedníková, která v dalším školním roce převzala funkci ředitelky. Druhou třídu vyučovala Marie Krejsová.

V zápisech ze školní kroniky se často ředitelé zmiňovali o špatné spolupráci mezi školou a rodiči, kteří neprojevovali příliš ochoty, když byli požádáni o pomoc. Většinou se jednalo o stavební práce a opravy. V roce 1962 se uskutečnil Den otevřených dveří. Cílem této akce bylo zlepšení vztahů učitelů a rodičů.

Děti se již tradičně aktivně zúčastňovaly sběru papíru, kostí a textilu. Jejich snahou bylo v rámci celostátní akce pomoci papírně ve Štětí. Podařilo se jim shromáždit 598 kg papíru a za tuto píli se jim dostalo odměny od Československého rozhlasu – pořadatele této akce.

Zlepšila se činnost pionýrského oddílu. Žáci se seznamovali i se základy první pomoci. Získané znalosti mohli porovnat na soutěžích s ostatními školami, kde několik žáků získalo odznak mladého zdravotníka prvního stupně. Podíleli se na úklidu v okolí školy a čekáren autobusových zastávek.

V březnu 1964 vystřídala učitelku Vašákovou-Krejsovou učitelka Zikešová z Červené Vody, ale učila zde pouze jeden rok. Její nástupkyní byla Marie Novotná z Pardubic. S jejím příchodem vznikl pěvecký kroužek, který dosáhl několika úspěchů a dvacet členů – žáků bylo s touto činností spokojeno.

Od školního roku 1964/1965 byla v Horních Heřmanicích opět zavedena pátá třída.

Miluše Zedníková skončila svou činnost ve škole 30. června 1965. Novou ředitelkou se stala Bohumila Fialová z Rýmařova. Ve školním roce 1966/1967 učila Jiřina Langrová z Čenkovic. Další rok 1967/1968 s sebou přinesl také nového ředitele. Bohumilu Fialovou vystřídal Jiří Šimperský, který byl také jediným vyučujícím na škole po dobu následujících pěti let. V době jeho onemocnění nebo jiné dlouhodobé nepřítomnosti dojížděli žáci do školy do Výprachtic. Počet žáků
v těchto letech nepřesahoval třicet a někdy nedosáhl ani poloviny.

V hornoheřmanské škole se neustále střídali učitelé. Byl to velký nedostatek této školy, což s sebou přinášelo špatný vliv na výuku žáků.

V roce 1968 zanikl pionýrský oddíl, ale děti mohly v rámci mimoškolní činnosti navštěvovat pravidelné cvičení v TJ Sokol, která v obci působila řadu let. Každoročně byl pro děti pořádán karneval při příležitosti Mezinárodního dne dětí ve spolupráci s místní organizací Československého svazu žen a dalších složek tehdejší Národní fronty.

Od září 1970 působil ve škole kroužek dovedných rukou, který vedla ředitelka mateřské školy Anna Hlaváčová. Docházely všechny děti ze školy. Činnost dětí neustávala ve sběru léčivých rostlin a odpadu. Získané peníze byly použity na zakoupení školních pomůcek a na školní výlety. Do vybavení školy tak mohl být zakoupen i televizor, který byl využíván ke sledování televizního vysílání pro školy. Pro zpestření vyučování se promítaly diafilmy a nezapomínalo se ani na vycházky do přírody.

Práci na jednotřídní škole měli možnost posoudit rodiče při Dni otevřených dveří. Mohli se zúčastnit přímo vyučování a porovnávali své představy se skutečností. Všichni se shodli na tom, že práce na jednotřídní škole klade vysoké nároky na učitele i žáky.

Jiří Šimperský se v červenci 1972 odstěhoval do Kostelce nad Orlicí. Jeho místo převzala Brigita Zbořilová z Lanškrouna, která zde učila po dobu následujících jedenácti let.

Ve školním roce 1973/1974 vzrostl počet žáků na třicet tři a byla obnovena dvoutřídka. Do školy přišla nová učitelka Milena Nekvindová, která vyučovala ve II. třídě třetí a pátý postupný ročník, I. třídu tvořil první, druhý a čtvrtý postupný ročník a vyučovala zde ředitelka B. Zbořilová. S příchodem nové učitelky byla obnovena činnost pionýrského oddílu, kterému se učitelka Milena Nekvindová věnovala. Byla na zdejší škole však jen jeden rok. Následující školní období ji vystřídal Petr Drahokoupil, který vedl pionýrský oddíl i cvičení v TJ Sokol. Po roce ale odešel na Pedagogickou fakultu v Hradci Králové. Jeho místo převzala učitelka paní Hana Drexlerová. Děti v té době kromě pionýrského oddílu a Sokola navštěvovaly také náboženství.

Od školního roku 1976/1977 docházeli žáci pátého ročníku do Výprachtic. Bylo také zavedeno vyučování množin, což znamenalo náročnější přípravu pro učitelky. Každý měsíc se uskutečňovaly schůzky rodičů prvňáků, kde paní ředitelka Zbořilová seznamovala rodiče s principem vyučování množin. Radila jim, jak mají pomáhat při plnění domácích úloh svých ratolestí. Rodiče tyto schůzky uvítali.

Škola se přihlásila do celostátní soutěže ve sběru odpadových surovin, která probíhala po celý rok 1977. Za školní rok 1976/1977 se na škole nasbíralo 4 698 kg odpadových surovin v ceně 2 084,- Kč. V této činnosti pokračovaly děti pod vedením ředitelky Zbořilové i další léta a přineslo jim to několik odměn. Neopomíjely ani sběr léčivých rostlin.

Jubilejní školní rok 1979/1980 začal s novou učitelkou Vlastou Beranovou. Sto let od svého založení oslavila škola 1. listopadu 1980. Na léta svého působení si zavzpomínali mnozí učitelé i bývalí žáci. Oslava se konala v nově postaveném kulturním domě. Všechny příchozí přivítala a pohostila koláči děvčata v krojích. K programu patřila i výstava fotografií, školních pomůcek, třídních knih a dalších materiálů. Žáci připravili pěkný program a pomoci přišli i žáci z výprachtické školy. Paní ředitelka Zbořilová doprovázela svůj pěvecký sbor na klavír, hrálo se na housle i pozouny. Celý program se velmi líbil a všichni byli spokojeni. Škola samotná se na tuto chvíli také připravila. Byla slavnostně vyzdobena ve všech třídách a chodbách.

V červnu 1983 skončila své dlouholeté působení v hornoheřmanské škole paní ředitelka Zbořilová. Ve škole vyučovala pouze Vlasta Beranová, která zastávala i místo ředitelky. Vyučovala první, druhý a třetí postupný ročník. Žáci čtvrté třídy chodili do Výprachtic.

Školní rok 1986/1987 se zahajoval v nové školní budově mateřské školy v prvním poschodí. Nová škola byla postavena blíže ke středu obce, mimo rušnou místní komunikaci. O šest let později byla přistavěna tělocvična. Uvedením nové školní budovy do provozu se výrazně zlepšily podmínky jak pro práci učitelů, tak prostředí pro žáky samotné. Stará škola již nevyhovovala svým prostředím a umístěním v obci a přestala sloužit svému původnímu poslání.

V září 1987 byla opět otevřena II. třída pro čtvrtý postupný ročník, který spolu s druhým postupným ročníkem vyučoval nový učitel Josef Besperát.

Vlasta Beranová v I. třídě vyučovala první a třetí postupný ročník.

Historie školy v Horních Heřmanicích od roku 1989 po současnost

Události 17. listopadu 1989 výrazně poznamenaly další historický vývoj našeho státu. Od prvního dne roku 1993 vznikly na území Československa dva samostatné státní útvary – Česká republika a Slovenská republika.

Změnami prošla i škola. Učitelé upravovali některé kapitoly v učebnicích vlastivědy, českého jazyka a v čítankách. Svobodná volba byla i v náboženství.

V září 1989 nastoupila do školy vychovatelka Hana Krátká. O tři roky později vystřídal ve funkci dosavadní ředitelku Vlastu Beranovou Josef Besperát. Druhou učitelkou se stala Radomíra Divíšková. Náboženství stále vyučoval pan Rudolf Seidl, farář, který tuto činnosti vykonával již mnoho let. Radomíra Divíšková byla od září 1994 jmenována ředitelkou školy. Josef Besperát pokračoval ve své práci učitele. O rok později ho vystřídala Hana Hřebíčková.

Od školního roku 1997/1998 byla ve škole opět otevřena pátá třída. V září 1998 odešla učitelka Divíšková do Žichlínka a místo ředitelky převzala Hana Hřebíčková. Učila I. třídu, kde byl první a druhý postupný ročník. Ve II. třídě vyučovala Hana Krátká třetí, čtvrtý a pátý postupný ročník.

Děti základní a mateřské školy velmi úzce spolupracovaly a podílely se na společných akcích. Spolu s učiteli připravovaly programy pro Den matek, vánoční besídky a účastnily se dětských dnů. Žáci navštěvovali divadelní představení v Lanškrouně a Šumperku. Školní výlety probíhaly za spoluúčasti školy v Cotkytli a ve Výprachticích. Škola se aktivně podílela a podílí na společenském životě obce. Vztahy mezi žáky a učiteli jsou přátelské, kamarádské, nikterak však nesnižují autoritu učitelů.

Do dnešní doby se ve škole vystřídalo velmi mnoho učitelů. Někteří zde působili krátce, jiní zde strávili kus svého života. Bývalí žáci rádi vzpomínají na dobu svých školních let, na lásku, již jim učitelé věnovali, na jejich moudrost a úsměvy, které jim byly povzbuzením pro další dny ve zdejším podhorském kraji.

Obracím poslední listy kroniky hornoheřmanské školy. Na psacím stole leží zažloutlé dokumenty, svědci historie jedné obyčejné venkovské školy. Co napsat na závěr? A tak znovu otevírám školní kroniku, do které Antonín Beran, jeden z mnoha ředitelů zdejší školy, který zde učil plných dvaadvacet let, v roce 1885 zaznamenal svou myšlenku:

„Doba jednoho roku minula, opět jeden stupeň života mládež naše překročila. Doba neúmorné práce a píle, jak učitelů, tak žáků, skončena. A též všechna snaha, každé slovo, každý příklad mládeži milá, na tobě stopy své dobré zanechá. Rozvíjejte se poupátka drahé vlasti naší, by matka vaše vlast ve vás hodné syny a dcery nalezla, aby veškeré a silné namáhání i vašich učitelů k jejímu prospěchu jen vedlo. Škola jest ta zahrádka, ve které vás mládeži milá, naděje naše, dobrý učitel odchová. Kéž k ní lnete i odrostouce, ji proto ze všech sil podporujte, neboť ten národ má budoucnost, který dobré školy má.“