Stručné dějiny školství v Čechách

Historii školství v Čechách můžeme sledovat od středověku, kdy vznikají první klášterní školy. Sloužily především církvi
k výchově nových kněží. Vyučovacím jazykem byla latina. Děti měšťanů mohly navštěvovat školy městské - partikulární. Zde se učila latina a základy svobodných umění, ale vše bylo jen pro chlapce. Zámožnější rodiče mohli svým potomkům dopřát soukromé učitele a vychovatele, kteří vyučovali také dívky. Pro všechny měšťany byla znalost písma, čtení a počítání důležitou věcí, aby mohli vykonávat své řemeslo nebo obchod. Správa měst se snažila dostat partikulární školy pod svou kontrolu, což vedlo k rozporům s církví. Významnou událostí pro tyto neshody se stalo založení Karlovy univerzity.

Gymnázium bylo označení pro školy vyučující v duchu humanistických zásad. Tento název později označoval úplné pětitřídní městské školy, které působily ve shodě s náboženským vyznáním svého zřizovatele. V Čechách byla většina těchto škol nekatolických. Vedle městských škol vznikaly v menší míře i školy farní. Kvalita učitelů však nebyla příliš vysoká. Vyučovalo se čtení, psaní a počítání. Venkovské děti musely pomáhat rodičům na poli a nenavštěvovaly školu pravidelně. Stále neexistovala povinná školní docházka.

Jezuité zakládali vlastní školy a ve vzdělání dosáhli vysoké úrovně. Nevyhýbali se ani vysokému školství. Za podpory krále Ferdinanda I. založili v Praze roku 1562 akademii s filosofickým a teologickým studiem. Cílem vyučování jezuitských škol byla teologie podle Tomáše Akvinského. Důraz se kladl na filosofii, omezoval se rozsah látky, nepřetěžovala se paměť žáků a dostatek času se věnoval diskusím. Na jezuitské univerzity navazovaly střední školy - gymnázia.

Název akademie označoval v 16. století vysoké školy s humanistickým zaměřením. Nadaní žáci vysokých škol odcházeli studovat do zahraničí, kde nacházeli to, čeho doma již nemohli dosáhnout. Poznávali cizí země, jejich politiku, životní styl
a rozšiřovali si horizont poznání.

Doba předhusitská a husitská měla u nás pro rozvoj vzdělání revoluční význam. Velký vliv na školy začala mít města.
Na nižších školách se rozšířilo vyučování v českém jazyce a češtiny samotné, což vedlo ke snížení počtu analfabetů.
Na husitské tradice navazovalo bratrské školství. Zpočátku jednota bratrská odmítala vyšší školství, ale zásluhou Jana Blahoslava došlo k obratu. Od poloviny 16. století se začaly zakládat nižší i vyšší latinské školy. Na nižších školách se učila latina, vyučovalo se čtení, psaní, katechismus a jiné předměty v českém jazyce. Upozorňovalo se na výchovnou stránku fyzické práce. Jednota bratrská poprvé vydala české knihy, které se staly učebnicemi.

Velkou osobností v českém školství byl bezpochyby Jan Ámos Komenský. Právě jeho systém pedagogiky měl významný vliv na další pedagogické myšlení. Vliv se však neomezoval jen na naše země. Díla a práce Komenského jsou známé po celém světě. Byl zakladatelem našeho národního novodobého školství.

Změna ve školství nastala za vlády Marie Terezie a Josefa II. V roce 1774 byl schválen Všeobecný školní řád J. I. Felbigera. Téměř v každé vesnici byla zřízena triviální škola, kde se učilo triviu - čtení, psaní a počítání, dále se vyučovalo náboženství a základy praktických profesí. Zpočátku vyučovali hlavně vojenští vysloužilci nebo místní řemeslníci, kteří uměli číst, psát a počítat. Později se podařilo vychovat kvalifikované učitele. Školní docházka byla tehdy povinná pro všechny děti do dvanácti let.

Roku 1869 vyšel nový školský zákon. Byla zavedena osmiletá školní docházka pro chlapce i děvčata. Učivo na obecných školách se rozšířilo o přírodopis, zeměpis, dějepis, měřičství a tělocvik. O školství již nepečovala církev, ale povinné vyučování náboženství zůstalo. V každé školní obci nebo v obcích, odkud chodily děti do jedné školy, se zvolila místní školní rada. Rada se starala o hmotné zajištění školy a učitelé byli zaměstnanci státu.

Po školských reformách se utvořila rozsáhlá síť základního školství. Nejprve děti navštěvovaly obecné (základní) školy
a po ukončení mohly postoupit do měšťanské školy nebo do klasického gymnázia, reálného gymnázia či do obchodní akademie. Klasická gymnázia byla osmitřídní a vyučovaly se jazyky a antické reálie. Matematice, přírodním vědám, moderním jazykům, kreslení a rýsování se žáci mohli věnovat na reálných gymnáziích. Gymnázia připravovala na univerzitní studium. Obchodní akademie navštěvovali budoucí podnikatelé nebo vyšší úředníci. Učitelský sbor měl kvalifikované profesory a výuka byla opravdu kvalitní. Po roce 1882 mohli žáci absolvovat celé studium v češtině.

Po vzniku republiky roku 1918 vzniklo československé ministerstvo školství a byla převzata rakousko - uherská školská soustava. Pro české děti v pohraničí vznikaly české školy, čímž postupně vzrůstal jejich počet.Žáci se mohli vzdělávat
v mateřském jazyce. Školy se zbavily vlivu církve, učitelky byly zrovnoprávněny s učiteli.

V roce 1922 se organizačně sjednotily národní školy v České republice a na Slovensku. Objevilo se mnoho experimentálních škol, ale žádná z nich nenašla další uplatnění. Bylo umožněno zřizovat měšťanské školy také v menších obcích, odkud nemohly děti docházet do vzdálených škol.

Období druhé světové války výrazně potlačilo celé české školství. Čeština ustupovala do ústraní a osnovy se tvořily
v duchu germanizace. Česká vzdělanost se postupně likvidovala. V listopadu 1939 došlo k uzavření všech vysokých škol, čeští studenti a profesoři skončili ve vězení, někteří byli popraveni nebo zemřeli v koncentračních táborech. Postupně docházelo i k omezování středního školství. V původním rozsahu se nevyučoval český jazyk, dějepis, zeměpis a další předměty. Do měšťanských škol směly chodit jen některé děti, zbytek mohl navštěvovat školy obecné. Dívkám bylo vzdělání odepíráno.

Po skončení války se škody způsobené ve školství začaly napravovat. Vysoké školy se opět otevřely, střední a odborné školy se rozšiřovaly. Vydaly se přechodné učební osnovy pro školy obecně vzdělávací všech tří stupňů.

V letech 1970 - 1989 byli učitelé nuceni k politické poslušnosti, vyvrcholila feminizace školství. Lidé byli nespokojeni
s tehdejším stavem politiky. V pátek, 17. listopadu 1989, nespokojenost vyvrcholila demonstrací vysokoškolského studentstva. Následovaly události, které změnily dosavadní politiku státu.

Do čela státu se dostala nová vláda a s ní i nový pohled na školství. V prvních měsících se přestala vyučovat občanská nauka a ke změnám došlo i ve výuce dějepisu. Uvolnilo se vyučování náboženství. Byly vydány nové učební osnovy
a ředitelé i učitelé dostali větší prostor pro svou tvořivost a seberealizaci. Vedle stávajících státních škol začaly vznikat
i školy soukromé, a to zejména v oblasti středoškolského vzdělávání.

Začalo se učit podle nových vyučovacích programů. Ředitelé mají možnost vybrat si projekt Základní škola, Obecná škola nebo Národní škola. Od roku 1993 je první stupeň rozšířen o pátou třídu a základní škola je ukončena povinnou devátou třídou.

NOVINKY