Historii školství v Čechách můžeme sledovat od středověku, kdy vznikají první
klášterní školy. Sloužily především církvi k výchově nových kněží. Vyučovacím
jazykem byla latina. Děti měšťanů mohly navštěvovat školy městské -
partikulární. Zde se učila latina a základy svobodných umění, ale vše bylo jen
pro chlapce. Zámožnější rodiče mohli svým potomkům dopřát soukromé učitele a
vychovatele, kteří vyučovali také dívky.
Pro všechny měšťany byla znalost písma, čtení a počítání důležitou věcí, aby
mohli vykonávat své řemeslo nebo obchod. Správa měst se snažila dostat
partikulární školy pod svou kontrolu, což vedlo k rozporům s církví. Významnou
událostí pro tyto neshody se stalo založení Karlovy
univerzity.
Gymnázium bylo označení pro školy
vyučující v duchu humanistických zásad. Tento název později označoval úplné
pětitřídní městské školy, které působily ve shodě s náboženským vyznáním svého
zřizovatele. V Čechách byla většina těchto škol nekatolických. Vedle městských
škol vznikaly v menší míře i školy farní. Kvalita učitelů však nebyla příliš
vysoká. Vyučovalo se čtení, psaní a počítání. Venkovské děti musely pomáhat
rodičům na poli a nenavštěvovaly školu pravidelně. Stále neexistovala povinná
školní docházka.
Jezuité zakládali vlastní školy a ve vzdělání
dosáhli vysoké úrovně. Nevyhýbali se ani vysokému školství. Za podpory krále
Ferdinanda I. založili v Praze roku 1562
akademii s filosofickým a teologickým studiem. Cílem vyučování jezuitských škol
byla teologie podle Tomáše Akvinského. Důraz
se kladl na
filosofii, omezoval se
rozsah látky, nepřetěžovala se
paměť žáků a dostatek času se věnoval diskusím. Na jezuitské univerzity
navazovaly střední školy - gymnázia.
Název akademie označoval v 16. století
vysoké školy s humanistickým zaměřením. Nadaní žáci vysokých škol odcházeli
studovat do zahraničí, kde nacházeli to, čeho doma již nemohli dosáhnout.
Poznávali cizí země, jejich politiku,
životní styl a rozšiřovali si horizont poznání.
Doba předhusitská a husitská měla u nás
pro rozvoj vzdělání revoluční význam.
Velký vliv na školy začala mít města. Na nižších školách se rozšířilo vyučování
v českém jazyce a češtiny samotné, což vedlo ke snížení počtu analfabetů. Na
husitské tradice navazovalo bratrské školství. Zpočátku jednota bratrská
odmítala vyšší školství, ale zásluhou Jana Blahoslava došlo k obratu. Od
poloviny 16. století se začaly zakládat nižší i vyšší latinské školy. Na nižších
školách se učila latina, vyučovalo se čtení, psaní, katechismus a jiné předměty v českém jazyce. Upozorňovalo
se na výchovnou stránku fyzické práce. Jednota bratrská poprvé vydala české
knihy, které se staly učebnicemi.
Velkou osobností v českém školství byl
bezpochyby Jan Ámos Komenský. Právě jeho systém pedagogiky měl významný vliv na
další pedagogické myšlení. Vliv se však neomezoval jen na naše země. Díla a
práce Komenského jsou známé po celém světě. Byl zakladatelem našeho národního
novodobého školství.
Změna ve školství nastala za vlády Marie
Terezie a Josefa II. V roce 1774 byl schválen Všeobecný školní řád J. I. Felbigera. Téměř v každé vesnici byla
zřízena triviální škola, kde se učilo triviu - čtení, psaní a počítání, dále se
vyučovalo náboženství a základy praktických profesí. Zpočátku vyučovali hlavně
vojenští vysloužilci nebo místní řemeslníci, kteří uměli číst, psát a počítat. Později se podařilo vychovat
kvalifikované učitele. Školní docházka byla tehdy povinná pro všechny děti do
dvanácti let.
Roku 1869 vyšel nový školský zákon. Byla
zavedena osmiletá školní docházka pro chlapce i děvčata. Učivo na obecných
školách se rozšířilo o přírodopis, zeměpis, dějepis, měřičství a tělocvik. O
školství již nepečovala církev, ale
povinné vyučování náboženství zůstalo. V každé školní obci nebo v obcích,
odkud chodily děti do jedné školy, se zvolila místní školní rada. Rada se
starala o hmotné zajištění školy a učitelé byli zaměstnanci
státu.
Po školských reformách se utvořila
rozsáhlá síť základního školství. Nejprve děti navštěvovaly obecné (základní)
školy a po ukončení mohly postoupit do měšťanské školy nebo do klasického
gymnázia, reálného gymnázia či do obchodní akademie. Klasická gymnázia byla
osmitřídní a vyučovaly se jazyky a antické reálie. Matematice, přírodním vědám,
moderním jazykům, kreslení a rýsování se žáci mohli věnovat na reálných
gymnáziích. Gymnázia připravovala na univerzitní studium. Obchodní akademie
navštěvovali budoucí podnikatelé nebo vyšší úředníci. Učitelský sbor měl
kvalifikované profesory a výuka byla opravdu kvalitní. Po roce 1882 mohli žáci
absolvovat celé studium v češtině.
Po vzniku republiky roku 1918 vzniklo
československé ministerstvo školství a byla převzata rakousko - uherská školská soustava. Pro
české děti v pohraničí vznikaly české školy, čímž postupně vzrůstal jejich
počet.Žáci se mohli vzdělávat v mateřském jazyce. Školy se zbavily vlivu církve,
učitelky byly zrovnoprávněny s učiteli.
V roce 1922 se organizačně sjednotily
národní školy v České republice a na Slovensku. Objevilo se mnoho
experimentálních škol, ale žádná z nich nenašla další uplatnění. Bylo umožněno
zřizovat měšťanské školy také v menších obcích, odkud nemohly děti docházet do
vzdálených škol.
Období druhé světové války výrazně
potlačilo celé české školství. Čeština ustupovala do ústraní a osnovy se tvořily
v duchu germanizace. Česká vzdělanost se postupně likvidovala. V listopadu 1939
došlo k uzavření všech vysokých škol, čeští studenti a profesoři skončili ve
vězení, někteří byli popraveni nebo zemřeli v koncentračních táborech. Postupně
docházelo i k omezování středního školství. V původním rozsahu se nevyučoval
český jazyk, dějepis, zeměpis a další předměty. Do měšťanských škol směly chodit
jen některé děti, zbytek mohl navštěvovat školy obecné. Dívkám bylo vzdělání
odepíráno.
Po skončení války se škody způsobené ve školství začaly napravovat. Vysoké školy
se opět otevřely, střední a odborné školy se rozšiřovaly. Vydaly se přechodné
učební osnovy pro školy obecně vzdělávací všech tří
stupňů.
V letech 1970 - 1989 byli učitelé nuceni
k politické poslušnosti, vyvrcholila feminizace školství. Lidé byli nespokojeni
s tehdejším stavem politiky. V pátek, 17. listopadu 1989, nespokojenost
vyvrcholila demonstrací vysokoškolského studentstva. Následovaly události, které
změnily dosavadní politiku státu.
Do čela státu se dostala nová vláda a s ní
i nový pohled na školství. V prvních měsících se přestala vyučovat občanská
nauka a ke změnám došlo i ve výuce dějepisu. Uvolnilo se vyučování náboženství.
Byly vydány nové učební osnovy a ředitelé i učitelé dostali větší prostor pro
svou tvořivost a seberealizaci. Vedle stávajících státních škol začaly vznikat i
školy soukromé, a to zejména v oblasti středoškolského
vzdělávání.
Začalo se učit podle nových vyučovacích programů. Ředitelé mají možnost vybrat si projekt Základní škola, Obecná škola nebo Národní škola. Od roku 1993 je první stupeň rozšířen o pátou třídu a základní škola je ukončena povinnou devátou třídou.
